Náš původní cíl a zároveň začátek nové cesty.

Právě stojíme před jednou z nejnavštěvovanějších památek ve Francii. Pohled, který se nám právě naskýtá je neskutečný. Sice byla katedrála poničena požárem, který zde propukl roku 2019, ale na kráse jí to moc neubralo. Katedrála je postavena v gotickém slohu a její stavba trvala 182 let. První kameny této krásné stavby byly položeny roku 1163 a dokončena byla roku 1345. 

Více o katedrále se můžete dozvědět v příspěvku na této stránce.

Naše cesta po Svatojakubské stezce začíná...

Zámek ve Versailles ležící nedaleko francouzské metropole Paříže vznikl v době vrcholné královské moci, je symbolem absolutistické monarchie a ukázkovým dílem klasicistní architektury. Až do francouzské revoluce v roce 1789 byl sídlem královského dvora a francouzské vlády. Mnoho zahraničních paláců a zámků se mu chtělo svou krásou vyrovnat, ale nikdy toho nedosáhly.

Zámek ve Versailles byl v roce 1979 i s parkem , který ho obklopuje zapsán na Seznam světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO.

Samotný zámek se skládá z několika částí a jeho jádro má půdorys písmene U. Nejprostornější místností na zámku je Zrcadlový sál, který nechal v roce 1684 postavit architekt Manssard. Zdejší malířská výzdoba nemá ve Francii obdoby a sál je pojmenován hlavně podle vysokých zrcadel, které patří k největším zámeckým pozoruhodnostem.

Národní památka Versailles se rozkládá na celkové ploše 787 hektarů. Historickou památku světového významu navštíví ročně přibližně 15 milionů návštěvníků. 

Kolem nás se krajina začíná opět měnit, po rušné a pulzující Paříži je to velká změna. Region, který jsme opustili se jmenoval Île-de-France, je to území v jejímž středu leží právě Paříž.

Ale tady je klid, ticho a všude kolem nás se rozprostírají dlouhé široké louky a vinice. Jsme v Centre-Val de Loire. Hlavním městem regionu je Orléans, ale největším městem je Tours. Regionem protéká řeka Loira.

Centre-Val de Loire je jeden z 13 francouzských metropolitních regionů. Nachází se přibližně uprostřed Francie. Je to region plný hradů a zámků (např. Chenonceau, Chambord, Cheverny, Amboise, Langeais a Villandry). Po dvě staletí si právě v téhle oblasti králové, královny či vévodové stavěli svá velkolepá sídla. Jednalo se totiž o strategickou oblast nedaleko Paříže a zároveň o významnou dopravní vodní tepnu. 

A jsme zase u Notre-Dame, tentokrát v Chartres. 

Gotická katedrála v Chartres stojí na místě někdejší druidské svatyně a tyčí se nad řekou Eure. Je vyšší než Notre Dame v Paříži a patří k největším svého druhu. Se stavbou se začalo v létě 1194 poté, co původní budova už podruhé vyhořela. Nová katedrála byla slavnostně vysvěcena za účasti krále Ludvíka IX. Svatého v roce 1260.

Největší chloubu katedrály představují barevné vitráže. Díky tomu, že v době válek byly rozebrány a bezpečně uschovány, můžeme dnes obdivovat jejich originály z 12. a 13. století. V katedrále je také uchována relikvie nazvaná Roucho Panny Marie. 

Velkou zajímavostí, kterou jinde nenajdeme, je proslulý labyrint, vsazený do podlahy u hlavní chrámové lodi. 

Stejně jako my na naší cestě, tak katedrálu navštíví mnoho poutníků právě na Pařížské trase Svatojakubské pouti do Santiaga de Compostela.

Krátkou zastávku si nesmíme zapomenout udělat i u La Maison Picassiette. Unikátní je La Maison Picassiette neboli Dům tisíce kousků už zdálky a jeho jméno mluví za vše. 

Dům v Chartres postavil roku 1930 Raymond Isidore a o osm let později ho začal zdobit rozsáhlou mozaikou tvořenou kousky rozbitého skla nebo porcelánu. A vytvořil z nich skutečně unikátní dílo, dokonalou ukázku nejen naivního, ale i mozaikového umění.

Na nápad vyzdobit svůj dům mozaikou přišel na své procházce v polích, kde ho zaujaly odlesky kousků skla a porcelánu. Odnesl si je domů a začal s mozaikou v jednom z pokojů, práce se mu zalíbila a nyní v domě nenajdete nic bez mozaiky. Pokrytý je i nábytek, podlahy a stropy.

Dovedete si představit v takovém domě žít?

Hlavním městem celé oblasti je Orléans ležící asi 100 km od Paříže, město má něco přes 115 tisíc obyvatel.

Že už jste název města někde slyšeli? Možná právě ve spojení se slavnou hrdinkou Johankou z Arku neboli Pannou orleánskou. Ta sebrala vojsko krále Karla VII. a vyrazila s ním proti Angličanům obléhajícím město. Vítězstvím dosáhla zvratu ve stoleté válce.

Její sochu najdeme na náměstí place du Martroi. Na začátku května se tu koná slavnost Johanky z Arku plná koncertů a středověkých kostýmů. Ve městě také navšívíme Muzeum výtvarných umění se sbírkou italských, vlámských či holandských mistrů, jsou tu i kousky od Gauguina či Picassa. 

Protože je v našem franCovkovém týmu hodně fantováckých kluků, byla by škoda se nepodívat do Le Mans a na jeho slavný závod.

24 hodin Le Mans je proslulý vytrvalostní závod sportovních prototypů a GT vozů konaný každoročně od roku 1923 poblíž města Le Mans ve Francii na okruhu de la Sarthe. Tradiční vytrvalostní závod, při kterém závodní stroje krouží celých 24 hodin na trati dlouhé 13 kilometrů a 629 metrů nebyl míněn jen jako test schopností vozů a posádek být rychlý, ale také vydržet nasazení trvající 24 hodin. 

Zvláštností je, že trasa vede po silnicích, které jsou po zbytek roku používané pro běžnou dopravu. Okruh má 21 zatáček, z nichž je devět letovočivých a dvanáct pravotočivých. Nejrychlejší z nich jsou Porsche Curves, kde současné nejvýkonnější stroje LMP1 jedou rychlostí 245 kilometrů v hodině.

Pokud vás zaujala první fotografie zámku Blois, tak ve městě ještě chvilku zůstaneme. 

Zámek jako takový v sobě ukrývá hned trojici muzeí - výtvarného umění, archeologie a lapidárií. Nás ale bude zajímat to, které najdeme přímo proti zámku. Navštívíme muzeum kouzel.

Muzeum je zasvěceno rodákovi Jeanovi Eugénovi Robert-Houdinimu. Tento vynálezce a kouzelník se stal předobrazem pro jiného slavného kouzelníka, který jako poctu přijal jeho jméno - Harry Houdini,

Každý den se tu konají kouzelnická vystoupení, k vidění tu jsou také různé optické triky jako třeba zrcadlový sál nebo Hallucinoscope, který vás a vaše děti přenese do světa kapitána Nema.

Město Tours má asi 300 tisíc obyvatel a jako centrum vzdělanosti a kultury ho můžeme datovat až do 3. století. Centrem města je bezpochyby náměstí place Jean-Jaures, na němž se setkávají čtyři hlavní tepny. 

Ve městě je mnoho zajímavých muzeí a můžeme zde obdivovat i takové světové mistry jako je Degas, Monet nebo Rembrant. 

Zajímavostí je také umístění hrobu sv. Martina přímo do budovy krásné baziliky. 

Ve městě se nachází také botanická zahrada s tropickou zahradou a nechybí ani ZOO. 

Městečko Amboise je od většího Tours vzdálené opravdu kousíčkem. Tady na nás nečekají velké bulváry ani vysoké stavby. Místní zámek měl ale slavného obyvatele. Byl jím Leonardo da Vinci, který zde zemřel a je tu i pochován.

Tak jak postupuje naše cesta, tak za námi v dále mizí i údolí Loiry a vstupujeme na území Nové Akvitánie. Ta nás doprovodí až ke španělským hranicím. 

Nová Akvitánie je největším z francouzských regionů a je to takové miminko mezi regiony. Vznikl teprve 1. ledna 2016 sloučením tří bývalých regionů - Akvitánie, Limousin a Poitou-Charentes. Jeho správním střediskem je město Bordeaux.

Jeho západní pobřeží omývají vlny Atlanstkého oceánu a tak je tento region oblíbený i u surfařů a turistů hledajících odpočinek na plážích. Tento region je také proslavený svou gastronomií, na jeho území se vyrábí nejkvalitnější červené víno, pochází odsud koňak a také se chovají husy na slavné foie gras (husí játra v sádle). 

Na jeho území najdeme jak místa dýchající historií, tak nové budovy, které nám naopak dech vyrazí. Ale dost už povídání, jdeme dál, Nová Akvitánie už čeká.

Nejspíše radostí z blížícího se cíle jsme na naší první cestě úplně zapomněli na Disneyland. Takže rozhodně nemůžeme vynechat druhý největší zábavní park ve Francii - Futuroscope. Nachází se kousek od městečka Poitiers, které také navštívíme.

Park je tematicky zaměřen na multimédia budoucnosti a vituální realitu. Ve Futuroscope se nachází přes dvacet pavilonů, v nichž se konají audiovizuální představení, využívající technologie IMAX, nebo interaktivní naučné show. Park nabízí také další atrakce, např. otočnou vyhlídkovou věž Gyrotour, vodní show nebo botanickou zahradu s masožravými rostlinami. 

Ročně park navštíví na 1,5 milionu turistů z celého světa.  

Prvním městem, které v novém regionu navštívíme je středověké městečko Poitiers. Své místo na historické mapě Francie napsalo město už slavnou bitvou stoleté války a také založením jedné z nejstarších francouzských univerzit. 

Město je protkáno malebnými středověkými uličkami a domy, mají tady také svoje Staré Město a dokonce prý i nejstarší kostel celé Francie, pocházející až ze 4. století. 

A co by to bylo za francouzské město, kdyby nemělo svou Notre Dame? I tady jedna stojí a je postavena v románském slohu. Trochu změna oproti gotickým předchůdkyním.

V Poitiers mají také nejlepší mandlové sušenky... říkají to místní obyvatelé, tak to bude určitě pravda.

La Rochelle je přístavní město v západní Francii na pobřeží Atlantského oceánu v Biskajském zálivu. Je to původně rybářské městečko, které se rozrostlo až do hlavního města této části regionu díky obchodu s vínem a solí. 


Ve městě si nesmíme nechat ujít Starý přístav, který od moře stráží dvě vysoké věže. Mezi nimi byl kdysi natahován velký řetěz, aby se v noci do přístavu nedostala cizí loď. Město bylo také za druhé světové války základnou pro německé ponorky. 

Město je plné malých uliček, náměstíček a sídlí v něm i několik muzeí. To nejhezčí je ale určitě tropické akvárium, kde si prohlédneme na 600 druhů mořských živočichů. Specialitou akvária je výzkum mořských želv. 

V okolí La Rochelle se pak nachází několik ostrovů a ostrůvků. 

Mezi ostrovy Aix a Oléron se nachází slavná pevnost Boyard. Pevnost se proslavila díky soutěži Klíč od pevnosti Boyard, kterou si možná pamatují spíše vaši rodiče nebo starší sourozenci. V soutěž musel plnit tým soutěžících obtížné úkoly a překonávat svůj strach třeba z pavouků nebo výšek.

Pevnost stojí na skále daleko od pevniny a cesta k ní trvá asi 2 hodiny. Do pevnosti se bohužel podívat nemůžeme, ale i tak je to velký zážitek. za jejím postavením stojí Napoleon Bonaparte, který ji vystavěl na ochranu měst na pobřeží. Poté také sloužila jako vězení.

Město Cognac se po celém světě proslavilo svým alkoholem, pálenkou z vína, pojmenovanou právě po místě jejího vzniku. Pouze brandy vyrobená v této oblasti může nést název Cognac.

Město je velké asi jako náš Písek a jeho jméno znamená "soutok".  Ve městě si samozřejmě můžeme prohlédnout muzeum výroby koňaku v Musée des Arts du Cognac, nás ale více zajímají jiné památky. Centrem města je opět spletitá síť starých uliček a starých domů. Ve městě najdeme i Svatojakubskou bránu, ujištění, že jdeme po správné cestě.

Další zajímavostí je také to, že v okolí bylo objeveno mnoho fosilních nálezů. Oblast byla osídlená už v pravěku, ale o tom až za pár kilometrů. 

Město Bordeaux je hlavním městem regionu a má asi 230 tisíc obyvatel. Zvláštností je jeho umístění v zálivu, do kterého se vlévá řeka Garonna. 

Dominantou města je katedrála sv. Ondřeje, kde se stejně jako ostatní poutníci můžeme osvěžit na naší cestě do Santiaga. Všechny hlavní turistické atrakce jsou v centru města, rozhodně tak při našich toulkách nemineme budovy radnice, gotickou zvonici, muzea nebo nádherné divadlo. 

V Bordeaux najdeme i největší náměstí v západní Evropě a také náměstí s mlhovištěm, ve kterém se zrcadlí nejenom nebe, ale i burza a muzeum, které ho obklopují. 

Celé město je protkáno spletí uliček, malých i velkých náměstí parků, soch a sousoší a je zde vždy co objevovat. 

Bordeaux má za sebou ale i válečnou historii. Byla zde základna italských válečných ponorek bojujících o Atlantik za druhé světové války.

Bordeaux je také jedním z center francouzského vinařství, dokonce se zde nachází i moderní budova jeho muzea Cité du Vin, která svým tvarem připomíná vinnou révu. Její obrázek najdeš v dalším příspěvku.

Oblast v okolí Bordeaux je považována za nejproslulejší vinařskou oblast ve Francii a vyrábí se zde skutečně prvotřídní červená vína. 

Víno se zde pěstuje již od 1. století a to zásluhou starých Římanů. Jeho sláva se pak roznesla po celé Evropě. Později se sem začali stěhovat bohatí měšťané a začali stavět domy podobné nám už známým zámkům na Loiře, chtěli se tak přiblížit šlechtě. 

Středověká vesnička St-Émilion se nachází na kopci nad vinicemi, jméno dostala podle svého zakladatele potulného mnicha Émiliona, který tu v 8. století žil v jedné z jeskyní. 

Vesnička je společně s vinicemi, které ji obklopují, zapsána na seznamu UNESCO. Jedná se o velmi navštěvované místo, kde si turisté mohou užít pravou atmosféru tohoto regionu. Nám ale musí stačit ochutnat místní speciality a víno přenecháme dospělákům. 

Ve vesničce najdeme i kostel vytesaný přímo do skály.  

Při našem putování si uděláme opět malou zacházku, ale určitě nebudeme litovat. Z Bordeaux se přesuneme do oblasti Dordogne, která na svém území ukrývá významné pravěké památky. 

Údolí řeky Vézéry proslulo pravěkým jeskynním malířstvím - je tu totiž vůbec největší koncentrace umění doby kamenné v Evropě. Většinu zdejších jeskynní maleb vytvořili pravěcí lidé na konci doby ledové, tj. období od 20 000 do 10 000 let př. n. l. Autory jsou kromaňonci - potomci prvních osadníků druhu Homo Erectus.

Ty nejslavnější malby najdeme v jeskyni Grotte de Lascaux. Jeskyni náhodou objevili čtyři chlapci při hledání zatoulaného psa. 

Na stěnách jeskyně se nachází 150 maleb a na 600 kusů zvířat (jeleni, bizoni, koně, býci), jejich vyobrazení je velmi realistické. Je zde také největší jeskynní malba světa - 5,5 metrů dlouhý býk.

Jeskyně je zapsaná na seznamu UNESCO a aby nedošlo k jejímu poškození velkým počtem návštěvníků, byla vybudována její kopie Lascaux II. 

I přesto, že jsme pořád ve Francii, tak si můžeme alespoň na chviličku připadat jako na Sahaře. Navštívíme největší evropskou dunu neboli písečný přesyp.

Momentálně je vysoká 107 metrů a nachází se 60 km jihozápadně od Bordeaux, těsně u mořského pobřeží Biskajského zálivu. Je to oblíbená turistická atrakce. Pod dunou se nachází písečná pláž, která je však nebezpečná kvůli vysokému přílivu. Duna se také využívá k paraglidingu. Je na seznamu nejcennějších a nejunikátnějších přírodních útvarů.  starého kontinentu. 

Duna se každý rok rozšiřuje o pět metrů a pohlcuje tak okolní krajinu. 

Baskicko je jeden z kulturně nejstarších regionů Evropy, ne-li ten nejstarší. Předpokládá se, že Baskové obývají toto území už bezmála 40 000 let. Jejich jazyk není příbuzný s žádným ze v současnosti známých jazyků a také se od Francouzů a Španělů odlišují svým vzhledem. 

Historické Baskicko je tvořeno třemi regiony ve Francii a čtyřmi ve Španělsku. Francie zaujímá asi 20% z celkové rozlohy Baskicka, zbytek leží ve Španělsku. Na naší cestě projedeme nejdříve jeho francouzskou část a poté nás přivítá ta španělská.

Francouzské Baskicko je maličká část Francie v Biskajském zálivu na hranicích se Španělskem. Oblast je oblíbená hlavně pro svá plážová a surfařská letoviska. 

V 10. století přijali katolictví a pro svou silnou víru jsou dodnes proslulí. Baskové jsou na svoji jedinečnost velmi hrdí, vždy se za ni velmi prali a v době španělské války se zde tvořily velké skupiny nacionalistů.

Historii tohoto území můžeme více prozkoumat v Musée Basque (Musée Basque et de l'histoire de Bayonne) v Bayonne, jedná se o největší etnografické muzeum na světě.

Posledními městy ve Francii, která navštívíme, jsou města Bayonne a Biarritz. 

Město Bayonne leží na soutoku řek Adour a Nive. Město zbohatlo v 18. století díky námořnímu obchodu a dnes stojí ve stínu rušnějšího města Biarritz. Díky své strategické poloze bylo dlouhá léta předmětem sporu mezi mezi Francií a Španělskem. Město je známé pro svou delikatesní šunku a čokoládu. 

Město Biarritz je považváno za luxusní pobřežní letovisko. Největší rozmach město dosáhlo kolem roku 1800, kdy sem na letní prázdniny jezdila císařovna Eugenie, manželka francouzského císaře Napoleona III. V té době se město dostalo do hledáčku turistů a lázeňských hostů. 

Město je nejoblíbenějším francouzským letoviskem u surfařů, jsou tu totiž ideální podmínky. Pláže jsou tu ovšem neustále narvané k prasknutí. 

Centrem města je náměstí Place Clemenceau. Ve městě navštívíme ještě mořské muzeum s akvárii i expozicemi o rybářství a velrybářství. 

Španělsko, plným názvem Španělské království, je stát ležící na Pyrenejském poloostrově. Hraničí s Portugalskem, Andorou a Francií. Ke Španělskému království patří i Kanárské ostrovy v Atlantském oceánu a Baleáry ve Středozemním moři. Součástí Španělska je i katalánské město Llívia, které je zcela obklopeno územím Francie. 

Země je konstituční monarchií, v čele stojí král Filip VI., ale státu vládne parlament a vláda. Hlavním a největším městem je Madrid, za kulturní středisko je považována Barcelona. Španělsko má zhruba 47 milionů obyvatel, z čeho 70% jsou katolíci. Katolická víra má ve Španělsku hlubokou tradici.

Španělsko je vyspělá průmyslová země, největší podíl na ekonomice má zemědělství, průmysl a cestovní ruch. Když se řekne Španělsko určitě se vám vybaví olivy, citrusy, víno, paella, šunka, ale také značky jako Seat, Mango nebo Zara. 

Kultura ve Španělsku má svoji nezastupitelnou roli, země je rozlehlá a každý z regionů si udržuje tvoje tradice a jazyk. Celkově ale tvoří zemi, která láká mnoho turistů. Ti často navštěvují památky v jednotlivých městech, přijedou se podívat na fotbalové velkokluby (Real Madrid, FC Barcelona), zatančí si národní tanec flamenco nebo dříve navštěvovali býčí zápasy. Ty už jsou ale v některých regionech zakázané. 

Španělsko leží před námi a tam někde na nás čeká náš cíl, Santiago. 

Při našem putování si uděláme malou zacházku do provincie Navarra, která sousedí právě s Baskickem, zároveň patří mezi autonomní společenství, tzn. že jsou součástí státu, ale mají vlastní samosprávu. . Rozhodně nesmíme vynechat její největší město Pamplona. Ve městě Pamplona žije 196 000 obyvatel.

Ve středověku byla Pamplona samostatným královstvím, kterých mělo Španělsko svého času několik. Ve městě se nachází gotická katedrála panny Marie, kde bylo kdysi pohřebiště navarrských králů. Zajímavostí je také Navarrská univerzita, která je součástí nejlepší církevní univerzity, kterou Španělsko má, Opus Dei.

Nejznámější jsou ale slavnosti sv. Fermína spojené s během před býky. V týdnu od 6. do 14. července se vždy ráno proženou býci centrem města do arény a před nimi utíkají běžci. Někomu se zdají jako blázni, kteří zbytečně pokouší své zdraví, ale opět se jedná o jednu z španělských tradic. A mladí Španělé tak prokazují svoji kuráž a odvahu.

Cestou zpět do Baskicka se zastavíme na chviličku ve středověkém městečku Estella. 

Středověké městečko Estella (baskicky Lizarra) bylo založeno v roce 1090 pamplonským králem Sancho Ramirezem jako opevněná osada, která měla sloužit i jako útočiště poutníkům na svatojakubské cestě. Takže jsme tu správně :-)

Město si uchovalo tradiční románskou architekturu, jako první nás určitě zaujme románský královský palác Palacio de los Reyes připomínající slávu navarrských králů. Postaven byl už v polovině 12. století. V jednu dobu bylo i sídlem španělského krále Dona Carlose.

San Sebastián, baskicky Donostia, je jedno z nejnavštěvovanějších měst ve Španělsku, leží na severu země u Biskajského zálivu. 

Město je vzdálené pouze 20 kilometrů od francouzských hranic a jeho založení se spojuje s písemnými prameny z 11. století o založení kláštera sv. Sebastiana. 

Zvláštností je tvar jeho zátoky připomínající lasturu a také fakt, že jako první město ve Španělsku mělo elektrické osvětlení, tramvaj nebo telefon. Předstihlo i hlavní město Madrid. 

Centrem města je původní aréna na býčí zápasy a historické jádro, Město obklopují ze všech stran kopce, které poskytují nádherné výhledy na město a jeho okolí. Město je slavné i díky své křišťálově čisté vodě a nádherným plážím. 

Ve městě můžeme navštívit i zábavní park, lanovou dráhu a také si poslechnout jazzovou hudbu nebo vychutnat atmosféru filmového festivalu. 

Cestou do Bilbaa nás čeká krátká zastávka v malém městečku Loyola. Samo o sobě je městečko velmi malé a je spíše součásti většího města Azpeitia. Městečko Loyola se po světě proslavilo především svým neznámějším rodákem - Ignácem z Loyoly, zakladatelem jezuitského řádu. 

Ignác se narodil na rodinném zámku, který je považován za barokní perlu. Kolem zámku byl poté vybudováno několik velkolepých kostelů a svatostánků. Celý komplex je postaven jako pocta svému nejznámějšímu obyvateli. Zvláštností je i propojením železa, stříbra a zlata ve výzdobě chrámu.

Dalším malým, ale významným městem je Guernica. Městečko Guernica na severu Španělska proslavil slavný kubistický malíř Pablo Picasso stejnojmenným obrazem. Černobílé plátno ale neukazuje krásu starobylého sídla, ale chvíli při bombardování. Na obraze můžeme najít ženu, nosiče pochodně, býka a koně.

Guernica byla bombardována letadly nacistické Luftwaffe během španělské občanské války dne 26. dubna 1937. Nacisté, podporující generála Franka proti II. španělské republice, zde bombardovali nevinné civilní obyvatelstvo, při útoku zahynulo přes 1600 lidí. O dva dny později vybombardovanou Guernicu dobyli frankisté. 

Tématu bombardování se věnuje i muzeum Míru, kde můžete začít tísnivou atmosféru a seznámit se se vzpomínkami lidí, kteří tento nálet zažili.    

Název odpovídá baskickým slovům - hrad a skála. Ostrov je s pevninou spojen kamenným můstkem. K tomu, aby se návštěvníci dostali na jeho nejvyšší bod, musí zdolat 241 schodů, na tom posledním je prý dle legendy otištěná stopa Jana Křtitele, který je překonal pouze třemi kroky. 

Nahoře ve zvoničce je umístěn zvon, na který když třikrát zazvoníme, tak se nám splní cokoliv si budeme přát. Kostel na vrcholu několikrát vyhořel, ale vždy došlo k jeho obnovení. 

Strategické umístění pro kostel na ostrůvku mu nepřineslo nic dobrého, nejdříve ho napadli korzáři a poté i zbloudilí rytíři. Byli zde i umístěny čarodějnice. 

Nás, ale zajímá hlavně proto, že si zahrál v seriálu Game of Thrones. Správný fanoušek určitě poznal mystický ostrov Dragonstone.

Bilbao je největší obchodní přístav Španělska a zároveň i největší město Baskicka, které leží na severu země u Biskajského zálivu.  Nemůžeme ho tak na naší pouti minout. 

Historie města je spjata s námořním obchodem od pradávna. Lidé v této části Španělska žili už prý ve 3. a 2. století př. n. l., ale město bylo oficiálně založeno až v roce 1300 králem Ferdinandem IV. Kastilským . 

Bilbao je známé svým historickým jádrem s domy z 15. až 19. století. Na první pohled nás upoutá velká katedrála s nádherným portálem (vstupními dveřmi). Tak jako ve Francii byly téměř všechny katedrály pojmenovány Notre Dame, tady se jich mnoho jmenuje Santiago (podle sv. Jakuba). 

Město se postupem často přetvořilo ze starého námořního města plného loděnic a železných pecí na moderní metropoli plnou moderních staveb. Jednou z nich je i postmoderní evropská pobočka Guggenheimova muzea s titanovou fasádou o váze 60 tun. Dokončena byla roku 1997 dle návrhu Franka Gehryho a zvoleným materiálem i tvarem evokuje loď. V devatenácti sálech, rozmístěných ve třech patrech, lze najít kolem 70 moderních děl. Zastoupen tu je např. Pablo Picasso, František Kupka či Andy Warhol.

Santander je hlavním městem dalšího španělského regionu Kantábrie. Celé město se rozprostírá kolem zálivu a najdeme zde kolem 185 000 obyvatel. Ve městě si na své přijdou jak milovníci pláží, tak hor, 

V 19. století bylo město vyhlášeným turistickým letoviskem pro španělské politiky, aristokraty a vyšší třídu. Proto i dnes ve městě najdeme nádherné paláce, promenády a také budovy bank a slavného kasina. 

Protože většina turistů míří spíše na jih země, sem jezdí na dovolenou sami Španělé. 

Ve Francii jsme navštívili jeskyni Lascaux a proto ve Španělsku nesmíme vynechat ani Altamiru. 

Altamira je jeskyně, ve které byly nalezeny roku 1879 pravěké nástěnné malby, převážně s motivy zvířat. O sto let později došlo k zápisu i na seznam UNESCO.

K objevení došlo náhodou a  dlouhá léta v jeskyni nedošlo k archeologickému průzkumu, až po nálezu nástěnných maleb z mladšího paleolitu došlo ke zkoumání odborníky.  Ti později objevili dalších 17 podobných jeskynních komplexů v blízkém okolí. 

Přímo do jeskyně je téměř nemožné se dostat. Vstupenky se losují a na vstup se čeká velmi dlouho. Přístup do samotné jeskyně je přísně regulován a kontrolován. Vstup je dovolen jedné skupině o pěti osobách vždy pouze jednou za týden. Zároveň jsou kontrolovány hodnoty znečištění vzduchu a jeho teploty. 

Aby si návštěvníci mohli malby prohlédnout, i tady byla vytvořena přesná kopie Altamiry "Neocueva", která zachycuje jeskyni v době, kdy ji obývali lovci a sběrači v období před 35 000 a 13 000 roky.

Při našem putování jsme překročili hranice další španělské provincie, tentokrát Asturie. 

Asturie nebo také Asturské knížectví leží na severu při Biskajském zálivu. Není příliš navštěvovaná běžnými turisty, spíš cestovatelskými fajnšmekry.  A to my Fantováci určitě jsme. I tady narazíme na místní jazyk - asturštinu.

Metropolí Asturie je Oviedo, ale největším městem regionu je přístav Gijón. 

Asturie vždy patřila k významným oblastem Španělska, jako jediná odolala arabským nájezdům, ale o tom až později. Díky svému historickému významu má následník španělského trůnu automaticky titul asturského prince.

Velkou část Asturie zaujímá národní park Picos de Europa, celá Asturie je hornatá země protkaná řadou horských stezek a údolí. Pár z nich si můžete prohlédnout v galerii níže.

Asturie je proslavená výrobou sýrů a jablečného moštu. 

V předchozím příspěvku jsme si slíbili povědět více informací k asturské historii a proto se nesmíme zapomenout zastavit v Covadonze. 

Bitva u Covadongy proběhla pravděpodobně v létě 722.  V té době probíhaly v tehdejší Ibérii boje mezi křesťany a muslimskými nájezdníky. Křesťané v čele s náčelníkem Pelagiusem byli zatlačeni až na sever do Asturie, tady se ale vzchopili a vybojovali svou nezávislost a založili Asturské království. Nejdůležitější bitva proběhla právě v údolí Covadongy, kdy křesťané využili údolí a skal, ve kterých se ukrývali. 

Jako připomínka byl postaven malý kostelík v jedné z jeskyní (obrázek v galerii nahoře) a také kostel, který v 17. století po požáru nahradila velká bazilika vystavěná z růžového vápence. 

Covadonga je známá také svými jezery ledovcového původu (Enol, La Ercina, El Bricial - obrázky v příspěvku nahoře). Jezera obklopují vysoké štíty hor a pasoucí se dobytek, A tak můžeme mít pocit, že jsme v Alpách. 

Městečko Cangas de Onis bylo prvním hlavním městem Asturského království, i dnes se jedná o sídlo celého regionu. Turisté město využívají jako základnu pro své výlety do okolí, třeba právě do Covadongy. 

Město je plné obchůdků a historických budov, paláců a kostelů. Při vstupu do města nás jako první upoutá most klenoucí se přes řeku Sella - Puente Romano. Most je symbolem regionu již od 13. století, kdy byl postaven v románském stylu. Na nejvyšším místě mostu je zavěšena replika Kříže Vítězství, originál visí v Oviedu v katedrále San Salvador. 

Asturie je známá také jako místo archeologických vykopávek. Pobřeží kolem kterého se pohybujeme je známé jako pobřeží dinosaurů nebo také jako Jurské pobřeží. Po celém pobřeží je několik míst, kde dinosauři zanechali svoje otisky.

Na jednom z několika ostrohů nad mořem v Rasa de San Telmo, ze kterého jsou vidět pláže a útesy, na kterých byly objeveny jedny z nejvýznamnějších paleontologických nálezů, bylo postaveno Jurské muzeum Asturie.

Celé muzeum je  tvarováno jako stopa, a samotná budova připomíná páteř a žebra dinosaura. Muzeum mapuje dobu od počátku života na Zemi až po příchod člověka, speciálně zaměřené je na druhohory a jeho části trias, juru a křídu. 

Návštěvníci si mohou prohlédnout stopy a fosilie dinosaurů a muzeum má také mnoho koster a dinosauřích modelů a to jak uvnitř, tak venku. 

Dostáváme se do hlavního města Asturie do Ovieda. Město bylo založeno již roku 761 a nyní má něco málo přes 220 tisíc obyvatel. Město bylo oblíbené mezi poutníky a proto se v něm sdružovali obchodníci, vzdělanci a byla zde také založena univerzita. Význam města a jeho památek pomohl městu na seznam UNESCO. 

Jako první nás upoutá pozdně gotická katedrála svatého Salvátora ze 13. století. Její základy jsou ale až z doby prvního osídlení města. V katedrále najdeme originál Kříže Vítězství, který už jsem si prohlédli na mostě v Cangas de Onis, a také tzv. roušku z Ovieda, do které byla údajně zavinuta Kristova hlava po jeho smrti na kříži.

Ve městě se narodila královna Letizia Španělská a také jezdec Formule 1 Fernando Alonso.

Posledním územním celkem, který ve Španělsku navštívíme a ve kterém zároveň leží náš cíl, se jmenuje Galicie.

Galicie je nejodlehlejší španělský region, leží na severozápadním cípu Španělska. Hraničí s Portugalskem a španělskou Asturií a Leónem. Hlavním městem regionu je právě Santiago de Compostela. Tím největším městem je ale Vigo. Osídlení se datuje až do keltských doby a s Kelty je spojena celá řada památek. 

Nejnavštěvovanějším místem provincie je právě Santiago, turisty lákají také zelené lesy, řeky a pobřeží s útesy a bílými plážemi. Pro svou odlehlost si Galicie uchovala nespoutanou a divokou přírodu, obyvatelé se věnují převážně zemědělství a významné je také rybářství. Galicie je považována za chudou zemi, i když nyní se její status zlepšuje právě díky turistům a vinařským regionům na jejím území. 

V Galicii se stejně jako v dalších oblastech Španělska mluví vlastním jazykem gallego, galicijštinou a v tomto jazyce jsou mimo jiné všechny cedule a nápisy. Celý region připomíná jinou evropskou zemi a to Irsko nebo Skotsko. I tady se setkáme s hraním na dudy. 

Město Lugo je starobylé město na severovýchodě Galicie, leží na řece Minho. Je čtvrtým největším městem a má necelých sto tisíc obyvatel. V době římské bylo hlavním městem regionu Galicie. 

Nejvýraznější dominantou města jsou starověké hradby. Hradby mají přes 2 kilometry a jsou někde až 10 metrů vysoké, byly postaveny koncem 3. století na obranu města. Celý okruh zůstal neporušený a je nejkomplexnějším příkladem pozdně římského opevnění a vojenské architektury v západní Evropě. Hradby se staly součástí města a jsou volně přístupné. 

Další památkou je katedrála Santa Maria de Lugo. Katedrála je směsicí románských, gotických, barokních a renesančních prvků, její stavba trvala sto let. Katedrála je součástí Svatojakubské cesty a stejně jako město i ona je na seznamu UNESCO. Za návštěvu také stojí náměstí Plaza Mayor nebo římský most.

Předposledním městem na naší cestě je významný přístav La Coruňa. Má asi 250 tisíc obyvatel a po Vigu je druhým největším městem regionu. Jeho historie se začala psát už v 10. století a jeho význam trvá do teď. Velkou změnou prošlo město
v 19. století, kdy ho ozdobily nyní již tradiční skleněné balkony. 

Hlavní cetrem města je náměstí Plaza de María Pita s radnicí Palacio Municipal z konce 19. století, ve které dnes najdeme muzeum hodin. 

Ve městě také najdeme hrad Castillo de San Antón připomínající starou římskou, keltskou a iberskou kulturu celého regionu. Nejznámější památkou je ale maják Torre de Hércules, Maják byl postavený Římany ve 2. století, je vysoký 104 metrů a dnes se jedná o nejstarší funkční maják na světě.

Ve městě má své sídlo i známá oděvní firma Zara.

A jsme na konci !!! 

Před námi se objevily vysoké věže katedrály sv. Jakuba a tady naše cesta končí. Máme v nohách 1 450 kilometrů a cestou jsme navštívili nespočetně krásných a zajímavých míst. Pojďme si krátce představit náš cíl - Santiago de Compostela. 

Celé město Santiago de Compostela má asi 100 tisíc obyvatel a stalo se poutním místem poté, kdy zde byly údajně objeveny ostatky sv. Jakuba, jednoho z dvanácti apoštolů. Katedrála, celé město, kláštery i domy z období od 12. do 19. století jsou zapsány na seznamu UNESCO. I proto město působí pořád středověkým dojmem, toulat se tady můžeme křivolakými uličkami a cestou prozkoumávat malá zákoutí nebo tržiště. 

Náš cíl katedrála sv. Jakuba se tyčí mezi čtyřmi náměstími. Původně byla vybudována v románském slohu mezi 11. a 13. stoletím a nebyla tak rozlehlá. Nyní se jedná o ohromnou katedrálu, v jejíž kryptě jsou uchovány ostatky sv. Jakuba. Poutníci přicházející ke katedrále se často zastavují u prostředního pilíře, aby svou dlouhou pouť zakončili dotykem. 

Vedle katedrály stojí Palacio Gelmírez, bývalý arcibiskupský palác. Před stojí bývalá nemocnice Antiguo Hospital Real, která dnes slouží jako luxusní hotel. Katedrála je obklopena celkově čtyřmi náměstími.

Jedná se o ohromnou stavbu, která zakončila naše putování po Svatojakubské cestě a zároveň pro tento školní rok i naše FranCovkové putování. 

To je jenom na nás ...