Hudební historie Francie, která je považována za zemi klarinetů, se začala psát zhruba ve 12. století, kdy se, v souvislosti s křížovými výpravami, zrodila "rytířská a dvorská kultura". Francie se stala její kolébkou a šířila se odtud dál do celé Evropy. Nedílnou součástí dvorské zábavy bývaly hostiny, tanec, představení potulných kejklířů nebo akrobatů. Velmi oblíbení byli básníci a pěvci, kterým se v jižní Francii říkalo trubadúři a na severu Francie truvéři. 

Nejvýznamnější osobností středověké hudby je francouzský skladatel Guillaume de Machaut (kolem 1300 - 1377), který je zároveň jedním z prvních hudebních skladatelů, o nichž se dochovaly podrobnější životopisné údaje.

Tvůrcem první francouzské opery z roku 1673 je Jean - Baptiste Lully, který se zároveň stal nejvlivnějším a nejúspěšnějším skladatelem období vlády krále Ludvíka XIV.

Období romantismu reprezentuje ve francouzské hudbě Georges Bizet (1838 - 1875), který je znám především svými operami. Jeho opera Carmen se stala jednou z nejznámějších a nejhranějších oper na světě a to i přes ohromnou kritiku po jejím prvním uvedení. Možný námět byl tím, co 3. března 1875 šokovalo všechny návštěvníky Divadla komické opery v Paříži.

Hlavní hrdinka, Carmen, je cikánská dívka, která pracuje v továrně na tabák. Je velmi vášnivá a přelétavá. Na to doplatí mladý voják Don José, který kvůli Carmen opustí svoji přítelkyni. Carmen ale nakonec Josého odmítne a ten ji ze zoufalství probodne dýkou.

"Habanera" patří mezi nejznámější operní árie.

Jacques Offenbach je autorem více něž 650 děl, někdy se o něm hovoří jako o tvůrci operety. Asi není na světě nikdo, kdo by neznal "Kankán", jehož autorem je právě Offenbach. Tato celosvětově známá skladba je z operety Orfeus v podsvětí, díky které se autor stal jedním z nejznámějších skladatelů 19. století.  

V letech 1819 - 1880 žil další významný francouzský hudebník Jacques Offenbach. Je považován za ryze francouzského hudebního skladatele a violoncellového virtuosa a to i přes to, že se narodil v německém Kolíně nad Rýnem. V roce 1833 se stal žákem pařížské konzervatoře (v Německu v té době ještě hudební konzervatoř neexistovala) a Paříži následně zasvětil celý svůj život. 

Camille Saint - Saëns (1835 - 1921) je dalším představitelem francouzského romantismu. Kromě skladatelské činnost se věnoval také dirigování a hře na klavír a varhany. K jeho nejvýznamnějším dílům patří hudební suita Karneval zvířat, která má 14 částí. Sám autor dal této skladbě podtitul "Velká zoologická fantazie pro dva klavíry a komorní soubor". Téměř každá část nese název podle nějakého zvířete. Vymykají se jen jedenáctá část s názvem Klavíristé, dvanáctá s názvem Zkameněliny a poslední, čtrnáctá, s názvem Finále.

Poslechněte si devátou část s názvem Kukačka v hlubokém lese a třináctou část s názvem Labuť. 

Mezi další významné osobnosti francouzské hudby patří Claude Debussy (1862 - 1918) - jeden z nejvýznamnějších představitelů hudebního impresionismu. Jeho nejvýznamnější skladbou je krátká symfonická báseň pro orchestr Preludium k Faunovu odpoledni.

V moderní populární hudbě se Francouzi dlouho snažili prosadit svým osobitým hudebním žánrem - šansonem. Pojem šanson je spjat již se středověkými zpěvy, ale až v 19. století vznikla ve francouzských kabaretech moderní forma šansonu, která nalezla své uplatnění zejména v zábavním průmyslu. Změnily se i texty - z velmi jednoduchých popěvků se postupně stala hodnotná básnická díla.

Nejznámější interpretkou tohoto žánru je Édith Piaf (1915 - 1963), známá také pod pseudonymem Vrabčák. Tato drobná žena se postupně stala francouzskou národní ikonou a písně jako "La vie en rose" (Růžový život) nebo "Non, je ne regrette rien" (Ničeho nelituji) jí přinesly světovou popularitu. 

V roce 2007 byl o Édith Piaf natočen film, který zachycuje celý její soukromý a pracovní život. Film získal v roce 2008 Oskara za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli. Určitě stojí za to film Édith Piaf zhlédnout. 

Za zhlédnutí jistě stojí i další ukázka od dívky vašeho věku.  

V současnosti je velmi známé jméno David Guetta (*1967), který své první vinyly začal mixovat již ve třinácti letech. V 17 letech se stal DJem pařížského klubu Broad a tím odstartoval svou kariéru. Věnuje se mixování housové hudby, v roce 2005 se jeho singl "The World Is Mine" vyšplhal na vrchol evropských hitparád.

Druhá budova, Opéra Bastille, byla otevřena na místě bývalého nádraží 13. července 1989 u příležitosti 200. výročí dobytí Bastilly. 

Národní pařížská opera (Opéra National de Paris) je nejvýznamnější operní soubor ve Francii. Sídlí ve dvou budovách. Ta starší, otevřená v lednu 1875, nese název podle svého architekta Charlese Garniera "Opéra Garnier". Co se týče rozlohy, je Opéra Garnier se svými 11 237 m2 plochy největším divadlem na světě. V současnosti zde můžete zhlédnout především klasické opery a balet.

O Francii a hudbě by bylo možné napsat ještě mnoho řádků. Ale na jednu věc ještě zapomenout nesmíme.

Která píseň je pro všechny občany každého státu ta nejkrásnější a nejdůležitější? Na jakou píseň je každý člověk hrdý?

Na státní hymnu!

Hymnou Francie je revoluční píseň La Marseillaise [la marsejéz], jejímž autorem je důstojník Claude Joseph Rouget de Lisle. Složil ji jako píseň pro pochod francouzské jednotky, která hájila východní hranice země. Stala se nejoblíbenější písní Francouzské revoluce a 14. července 1795 byla prohlášena za státní hymnu. Pouze za vlády Napoleona, kdy Francie byla císařstvím a v následném období restaurace, byla Marseillaisa nahrazena jinou písní. 

Od roku 1879 je Marseillaisa francouzskou hymnou až do dnes. Z původní písně se jako hymna používá pouze 1. sloka a refrén. 

Francouzskou hymnou se inspiroval a její melodii použil např. německý hudební skladatel Robert Schumann v předehře Heřman a Dorota či skupina The Beatles v úvodu písně All You Need Is Love.